Max Weber

Weber Max (1864–1920), německý sociolog, je považovaný za jednoho ze zakladatelů sociologie. Svým antipozitivistickým zaměřením byl vymezen proti pozitivismu Émila Durkheima. Založil tzv. rozumějící sociologii, která je založena na kombinaci pozitivistického vysvětlení sociálního jevu a antipozitivistického porozumění smyslu, který lidé přikládají sociální realitě. Ovlivnil Talcotta Parsonse, zejména svým pojetím legitimity ve smyslu reciprocity očekávání. Ovlivnil také Ralfa Dahrendorfa (svým pojetím panství), Pierra Bourdieua (svým pojetím statusové skupiny) nebo Alfreda Schütze (svým pojetím sociálního jednání). Zabýval se také sociologií náboženství, proslavil se tezí o důsledcích protestantské etiky pro rozvoj kapitalismu. Je autorem výzkumné metody, která se nazývá ideální typy, což jsou myšlenkové konstrukty, které badatel používá pro porozumění sociální realitě. Dílo: Die protestantische Ethik und der ‘Geist’ des Kapitalismus (1904), Wissenschaft als Beruf (1919), Politik als Beruf (1919), Gesammelte Aufsätze zur Religionssoziologie (1920–1921), Wirtschaft und Gesellschaft (1922); česky vyšly výbory z díla: Autorita, etika a společnost. Pohled sociologa do dějin (1997), Sociologie náboženství (1998), Metodologie, sociologie a politika (1998).