Globalizace

Globalizace je proces časoprostorového spojování v rámci celého celosvětového rámce. Nejčastěji se v souvislosti s globalizací mluví o globální ekonomice, ve které mají ekonomiky jednotlivých národních států čím dál menší význam. Např. podle Anthonyho Giddense není nejdůležitějším rysem ekonomické globalizace světový obchod, ale světový finanční trh. Převážná část obchodu totiž zůstává regionální povahy, ovšem na úrovni finančních trhů už lze mluvit o plně globalizovaná ekonomice. Je zřejmé, že s globalizací ekonomiky je spjata revoluce v oblasti komunikací a informačních technologií. Finanční trh funguje 24 hodin a je závislý na satelitním spojení a počítačových technologiích. To má vliv i na další aspekty společnosti. Celý svět se nachází v neustávající elektronické komunikaci, která ovlivňuje i lokální instituce a každodenní způsob života každého člověka. Někteří jiní autoři vidí v globalizaci spíše negativní aspekty. Např. pro Ralfa Dahrendorfa může být globalizace ve smyslu odstranění hranic a neomezenosti informací zneužita ke zlým a ničivým účelům. Globalizace např. vede k rozkvětu celosvětového obchodu s narkotiky a s lidmi, globální podoby nabyl i terorismus. To by mohlo poukazovat na to, že globalizace, jako velká naděje 90. let 20. století, se změnila ve velké ohrožení ve století 21. Podle Dahrendorfa prožíváme s globalizací také rozpad práva a řádu, a to jak ve vlastní zemi, tak po celém světě. To znamená, že proces globalizace je ve skutečnosti podvojný. Zatímco určité hospodářské činnosti pro svůj rozvoj potřebují stále větší prostor a přitom ztrácejí závazky k určitému místu, lidé hledají stále menší prostory, v nichž by se mohli cítit doma.